Vyučil jsem se jako sklář pro duté sklo v době, kdy normalizace dosahovala vrcholu. V roce 1986 jsem opustil SOU (střední odborné učiliště) sklářské ve Valašském Meziříčí a zapojil jsem se do pracovního procesu. Když jsem končil studium, tak mne všichni přemlouvali, abych šel studovat dále a udělal si maturitu. V té době jsem tím pohrdal, protože lidi s maturitou dělali stejnou práci jako já s učilištěm. Taková byla doba. Zaměstnaný jsem byl u Sklo Union Teplice závod 03 Rapotín u Šumperka. Ve sklárnách jsem vydržel do roku 1995. Po revoluci mi začínalo být jasný, že když jsem si neudělal maturitu byla to má chyba.
Nicméně jsem se dostal v roce 1995 do skláren B.A.G. na Bobrkách. Tam jsem se naučil tvarovat artové sklo, které jsme dodávali havně do Ameriky, Západní Evropy a dalších zemí celého světa. Naše sklo patřilo mezi atraktivní a moderní. Ve sklárnách se realizovalo několik českých i zahraničních návrhářů. Někteří patřili mezi přední známé návrháře, o které je ve světě zájem.
Během let mé působnosti v "Bagu" jsem se dostal do podvědomí českých návrhářů, aspoň doufám, a naučil se spoustě triků a nápadů, jak tvarovat sklo. Když nás koupili Italové a zaváděli nové technologie, tak z nás dělali skláře, kteří nemají o řemesle ani potuchy. Což mě dohánělo až k šílenství. Vždy mě, ale uspokojilo když jsme jim ukázali, že zvládnem, bez žádných problémů, udělat jakýkoli výrobek, který si přáli. Bohužel se ukázalo, že si pouze koupily konkurenci, kterou po desetiletých daňových prázdninách zavřely.
Pak jsem se nechal zaměstnat ve sklárnách v blízkosti Poděbrad asi 250 km od domova. Výrábělo se tam olověné sklo. Dodávalo se především do spojených emirátů, šejkům. Působení, ikdyž ne dlouhé, v těchto sklárnách mi dalo nové zkušenosti s tvarováním. Jenže, jak to bývá, jsem se musel vrátit domů a tak ukončit svoji kariéru. Měl jsem samozřejmě jinou nabídku k práci. I když daleko od řemesla. Dnes sedím v kanceláři a vzpomínám na nejlepší roky mého života a na to co jsem uměl nejlíp.
