Naše sklářství se vyvíjelo pod vlivem německého až do 15. stol. n. l.. Počítáno bylo mezi německé sklo. Kolem roku 1000 dochází ve střední Evropě k zásadní technologické změně. Sklo sodnadné je nahrazeno pevnějším a jiskrnějším sklem draselným, což souvisí s nahrazením potaše z chaluh potaší ze stromů (1kg potaše = 1 000 kg dřeva).
Zatím co v Německu byly doloženy zprávy o středověkých sklárnách v 11. stol., u nás jsou nejstarší vykopávky na Jilmově v Krušných horách ze 13. stol., na Moravě v Jesenikách ze 14. stol. a na Slovensku ze 19. stol..
Výroba středověkého skla:Sklárny byly stavěny v lesích kvůli dřevu, kterým se vytápěly pece. Díky tomu hrozily požáry. Stavěly se také u prudkých potoků kvůli energii pro vodní kola ženoucích tzv. Stoupu, drtící křemen na písek. Pece byly stavěny z kamenů a vydržely nejvýše jeden rok. Ohřívaly se přímým ohněm ze dřeva, které se přikládalo do pece. Účinnost energie se pohybovala kolem 5%. Tyto pece nedosahovaly teploty tavení křemene 1200°C, ale jen 300°C. Proto se využívala technologie tzv. fritování. Spočívala v tom, že v prvním ohřevem se kmen změnil na mazlavou hmotu, která se pak vysypala do vody, apy popukala. Pak se roztloukla na prášek. Ten se pak znovu vhodil do pece, kde byl opět roztaven, opět znovu ochlazen a po třetí vhozen do pece. Sklo pak začalo téci a mělo bílou pěnu, ta se odstranila a pak bylo možno vyrábět předměty. Tavba trvala dle počasí 1 - 3 dny.
Sklářské nářadíKorálky na růžence - u nás se vyráběly od 14. stol.
Číše, poháry, láhve, karafy, kalamáře, vázy, mísy, talíře, svíčky, korbely, solničky, cukřenky, šálky s podšálkem a pokličkou, formy na lití svíček, okenní sklo buď kulaté nebo hranaté.
Sklo se prodávalo buď přímo na huti nebo jej roznášeli tzv. sklínkaři pěšky sto kilometrů (měli krosnu, trakař či káru). Nebo se rozváželo formanskými povozy daleko do ciziny. Jezdilo jich několik, tito nosiči či formani měli sebou nářadí na úpravu skla.