Jde o zvláštní sklářské území u města Janov, které bylo zřízeno ve 12 stol. n. l., jeho obyvatelé museli být povinně skláři. Byli zde příjmáni i cizinci na nejkradší dobu čtyř let. Skláři povinně chodili do světa a zase se vraceli. V cizině založili mnoho skláren, což bylo opakem Benátek. Obec existuje do dnes.
Po pádu Západořímské říše v 5. stol. n. l. nastal úpadek sklářství. Vyráběny byly jednoduché tvary z nečisté a neodbarvené skloviny (zeleno hnědé). Zdobení výrobků bylo jen hutními nálepy, přežilo jen několik skláren ve Francii, které vyráběli tzv. francouzské sklo (5. - 10. stol. n. l.). Surovinami byly jen křemičitý písek a popel z listnatých stromů (potaš). Sklo se tehdy dostalo do nemilosti. Církev vněm viděla symbol hříchu, navíc papež rozhodl už ve 3. stol. n. l., že církevní nádobí nesmí být ze skla, zřejmě z praktických důvodů. Na druhé straně však byly kláštery, kde se sklo zušlechťovalo.